Okamžitý názor: „USA jsou založeny jak na ideálu, tak na lži“
Váš průvodce nejlepšími sloupky a komentářem ve středu 14. srpna
Denní shrnutí Týdne vyzdvihuje pět nejlepších názorových příspěvků z britských a mezinárodních médií s výňatky z každého z nich.
1. Nikole Hannah-Jones v New York Times
ke 400. výročí začátku amerického otroctví
Amerika nebyla demokracií, dokud ji černí Američané neudělali
Spojené státy americké jsou národem založeným jak na ideálu, tak na lži. Naše Deklarace nezávislosti, podepsaná 4. července 1776, prohlašuje, že ‚všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni‘ a ‚obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy‘. Ale bílí muži, kteří tato slova sepsali, nevěřili, že jsou pravdivá pro statisíce černochů mezi nimi. „Život, svoboda a hledání štěstí“ se nevztahovalo na celou pětinu země. Ač jim byla násilně odepřena svoboda a spravedlnost slíbená všem, černí Američané horlivě věřili americkému krédu. Prostřednictvím staletí černého odporu a protestů jsme pomohli zemi naplnit její základní ideály. A nejen pro nás samotné – boje za práva černochů vydláždily cestu všem dalším bojům za práva, včetně práv žen a gayů, práv přistěhovalců a osob se zdravotním postižením. Bez idealistického, usilovného a vlasteneckého úsilí černých Američanů by naše dnešní demokracie s největší pravděpodobností vypadala úplně jinak – nemusela by to být vůbec demokracie.
2. Serena Davis v The Daily Telegraph
o ochotě veřejnosti odpustit mužskou promiskuitu
Velcí umělci nemají Bohem dané právo tvořit ženu
Španělský umělec [Pablo Picasso] se zapsal do tradice jako génius, jehož nevěra byla ospravedlněna jako součást neustálého hledání inspirace; ne jako sériový a nestálý sukničkář, který poškodil životy svých milenek. Stejně jako Percy Bysshe Shelley; stejně jako Leonard Cohen – ale oba mají vážný nárok na druhou definici. Pohlednému Tedu Hughesovi bychom jeho chování k ženám možná i odpustili, kdyby Sylvia Plathová, jedna ze dvou žen, které inspiroval, aby strčily hlavu do plynové trouby, sama neudělala tak jasnou výzvu uměleckému géniovi. Její hlas se setkává s jeho v záznamu jejich žalostné historie.
3. Andri Snær Magnason v The Guardian
o měnící se krajině dalekého severu
Islandské ledovce se zdály věčné. Nyní země truchlí nad jejich ztrátou
Studenti to spočítají a vymyslí rok jako 2160. To není abstraktní výpočet. To je dnes intimní doba někoho na střední nebo vysoké škole. Toto je čas, jehož významu se mohou dotknout holýma rukama. Pokud se dokážeme hluboce napojit na datum, jako je toto, co si myslíme o vědcích varujících před katastrofou v roce 2070? nebo 2090? Jak to může být mimo naši představivost, jako by to byla součást nějaké sci-fi budoucnosti? Takže na měděnou desku na památku ledovce Ok jsme těmto blízkým budoucnosti napsali: ‚Víme, co se děje a co je třeba udělat. Jen vy víte, jestli jsme to udělali.“
4. Michael Bociurkiw pro CNN
o slábnoucím vlivu USA na Čínu
Protesty v Hongkongu dosáhly bodu, odkud není návratu
Na Spojené státy, které by mohly Čínu snadno potrestat zrušením zvláštního ekonomického statusu Hongkongu pro město, by se dalo běžně počítat, že podpoří mírové řešení. Trumpova administrativa však vynaložila veškerou dobrou vůli, kterou Washington měl, v probíhající obchodní válce s Čínou. Nepřítomnost Ameriky spolu s nezájmem prezidenta Donalda Trumpa vytváří nebezpečnou prázdnotu. Nekompetentní řešení této krize trvale poškodilo pověst Hongkongu jako stabilního mezinárodního obchodního centra. Již vlivní investoři, kteří také uvádějí dopad obchodní války na Hongkong, signalizují obrat k bezpečnějším útočištěm. Nejistota ohledně ekonomiky jistě poroste s každým dalším dnem přerušení provozu na letišti.
5. Roger Boyes v The Times
o deradikalizaci teroristů narozených v Británii
Nemůžeme si umýt ruce nad bojovníky ISIS
Odmítnout pomýlené a fanatické není řešení. Washington zjevně nechce, aby se to stalo normou pro Johnsonovu vládu; ne ze sentimentality, ale z přesvědčení zrozeného ze zkušenosti, že soustředění bojovníků v dalekém pouštním táboře nevyhnutelně vede k renesanci teroru. Tento problém je však složitý a ilustruje některé zádrhele, které nastanou, když USA očekávají, že budeme usilovněji pracovat na získání statusu zvláštního transatlantického přítele. Stručně řečeno, pro zahraniční bojovníky a jejich rodiny neexistuje žádné dobré řešení. Pokud bychom je přivedli zpět pod britskou jurisdikci, byla by otázka shromáždění dostatečně silných důkazů k odsouzení. Někteří z navrátilců budou tvrdit, jako to dělali staří nacisté po druhé světové válce, že byli řidiči sanitky a kuchaři.
