Bombardování 7/7: Po deseti letech, jsme o něco bezpečnější?

Památníky si připomínají deset let od 7. července, nejsmrtelnějšího teroristického útoku ve Spojeném království od dob Lockerbie

Londýn si dnes připomene desáté výročí bombových útoků 7/7 vzpomínkovými akcemi v okolí hlavního města. Starosta Londýna Boris Johnson a vévoda z Yorku se připojí k přeživším a pracovníkům záchranné služby na zvláštní ceremonii v katedrále sv. Pavla, zatímco národní v 11:30 bude držena chvíle ticha.

Koordinované bombové útoky ráno 7. července 2005 na rušný londýnský dopravní systém – vůbec první sebevražedný útok Británie – zůstávají nejsmrtelnějším teroristickým incidentem na britské půdě od bombového útoku v Lockerbie v roce 1988. Padesát dva lidí bylo zabito a více než 700 lidí byli zraněni při explozích.

Bezpečnostní služby tvrdí, že zmařily mnoho pokusů o opakování masakru, ale zůstávají otázky ohledně jejich schopností zabránit odhodlanému útočníkovi.

Co se stalo 7.7.

7. července v 8:50 islamističtí sebevražední atentátníci odpálili tři podomácku vyrobené výbušniny na bázi peroxidu v londýnském metru na stanicích Russell Square, Aldgate a Edgware Road. K nejvražednějšímu výbuchu došlo na Russell Square, kde nejmladší z atentátníků Germaine Lindsay zabil 26 lidí.

'Všude byl okamžitě kouř a bylo velmi horko a všichni zpanikařili,' vzpomínal BBC reportérka Jacqui Head, která byla cestující ve vlaku. 'Lidé začali křičet a plakat.'

O hodinu později se v přeplněném městském autobusu poblíž Eustonu odehrál čtvrtý sebevražedný atentát. Bomba vybuchla, když autobus projížděl kolem sídla Britské lékařské asociace a z budovy se vyhrnuli lékaři, aby pomohli zraněným a na místě zřídili provizorní třídění.

Personál záchranné služby, který reagoval na incident, byl konfrontován se scénami chaosu a zmatku. „Všechny silnice byly uzavřeny a všichni byli mimo své kanceláře a dívali se,“ vzpomínal záchranář Craig Cassidy v rozhovoru s The Independent . 'Lidé tleskali, když jsme jeli po silnici do práce.'

Kdo se stal obětí 7/7?

Mezi 52 oběťmi byla řada cizích státních příslušníků i britských občanů. Nejmladší obětí byla 20letá Shahara Islam, bankovní pokladní bangladéšského původu, kterou ti, kdo ji znali, označili za typickou Londýňanku i jako oddanou muslimku. Byla jednou z několika muslimských obětí bombových útoků, včetně jednoho muže, který nedávno uprchl z Afghánistánu, aby unikl násilí Talibanu. Nejstarším člověkem, který byl při útoku zabit, byl Arthur Frederick, 60letý policista ve výslužbě z karibského ostrova Grenada.

Mnoho lidí, kteří útok přežili, utrpělo zranění, která jim změnila život. Martine Wright seděla jen 3 stopy od bombardéru Shehzad Tanweer, když se odpálil na stanici Aldgate a při explozi přišel o obě nohy. O sedm let později reprezentovala Británii v sedícím volejbalovém týmu na paralympijských hrách v Londýně 2012. 'Opravdu věřím, že jsem měla podniknout tuhle cestu,' řekla Opatrovník krátce po svém sportovním debutu.

Dokonce i ti, kteří vyvázli nezraněni, bojovali s traumatickými vzpomínkami dne. 'Stále trpím posttraumatickou stresovou poruchou - když se mi něco náhle objeví v periferním pohledu, mohu mít vzpomínky a závrať mi může způsobit zvracení na ulici,' řekl Profesor John Tulloch, který byl chycen při výbuchu Edgware Road.

Kdo byli bombardéry?

Atentátníci byli identifikováni jako Hasib Hussain, 18, Germaine Lindsay, 19, Mohammad Sidique Khan, 30, a Shehzad Tanweer, 20. Hussain, Khan a Tanweer všichni pocházeli z Leedsu a byli dětmi pákistánských přistěhovalců, zatímco Lindsay žila v Aylesbury. byl konvertita k islámu jamajského původu.

Khan a Tanweer, kteří byli oba známí bezpečnostním službám, nahráli před bombovými útoky videokazety. Na záběrech chválili al-Káidu a svůj motiv vysvětlili jako pomstu Západu za úmrtí muslimů v Iráku a Afghánistánu.

Zatímco Tanweer a Hussain byli oba popisováni jako tiší a velmi věřící, přátelé a rodina Khana vyjádřili svou nedůvěru, že by mohl spáchat tak extrémní násilný čin. Jako asistent učitele s malým synem Chán vypadal naprosto pozápaně až do doby krátce před bombovými útoky, kdy si přátelé všimli, že se choval divně a byl stále více uzavřený.

Lindsayina manželka, bělošská britská konvertita Samantha Lewthwaiteová, zpočátku uvedla, že byla šokována a zděšena zapojením jejího manžela do bombových útoků. Od té doby se nechvalně proslavila jako ‚Bílá vdova‘, hledaná Interpolem v souvislosti s islamistickým terorismem v Keni.

Jaká byla reakce na útoky?

Bezprostředně po bombových útocích zůstávalo po celé zemi vysoké napětí. K dalšímu pokusu o sebevražedný útok v podzemí došlo jen dva týdny po 7. 7., ačkoli všechny čtyři bomby nevybuchly a nikdo nebyl zraněn.

Následující den, 22. července, byl brazilský státní příslušník Jean Charles de Menezes mylně identifikován jako jeden z podezřelých v nezdařeném bombovém útoku a následně byl 11krát zastřelen střelnými zbraněmi na stanici metra Stockwell. Zabití způsobilo pozdvižení jak ve Spojeném království, tak v rodné Brazílii Menezes, v obou zemích se konaly vigilie a protesty.

Tony Blair, tehdejší premiér, vyloučil možnost nezávislého vyšetřování útoků 7/7 a označil je za „směšné odklonění“. Pocit veřejnosti se však ukázal tak silný, že v roce 2010 bylo zahájeno veřejné vyšetřování, aby se zjistilo, co by se dalo udělat, aby se útoku zabránilo nebo se snížily ztráty na životech.

Vyšetřování vedené lady Justice Hallettovou dospělo k závěru, že záchranné služby nemohly zachránit více životů a poskytly bezpečnostním složkám doporučení ke zlepšení protiteroristických operací.

Jsme teď bezpečnější?

Kritika lady Justice Hallett vůči MI5 se zaměřila na ' strašlivý nekvalitní fotografie zobrazené potenciálnímu informátorovi, když byly k dispozici lepší, a důkazy o neefektivním vedení záznamů. V přezkumu pokroku zveřejněném v květnu 2012 vláda potvrdila, že od roku 2005 bylo učiněno „značné“ množství zlepšení, včetně podrobnějšího vedení záznamů a „výrazně větší investice zdrojů do boje proti terorismu“.

Kromě toho vláda uvedla „pokračující úsilí o zvýšení bezpečnosti kolem peroxidu vodíku a dalších chemických prekurzorů výbušnin“, což znesnadnilo získání těchto látek.

Ale Frank Gardner, BBC bezpečnostní korespondent říká, že zatímco detekční metody se zlepšily, hrozba se diverzifikovala do něčeho, co je mnohem těžší odhalit a zastavit.

„Pouhá čísla, která jsou přitahována k Islámskému státu (IS), z celé řady důvodů, znamenají, že ‚faktor Sýrie‘ enormně zatěžuje ty, kteří se snaží odvrátit další spiknutí,“ říká Gardner. Poukazuje na to, že se předpokládá, že nejméně 700 Britů odcestovalo do Sýrie, aby se připojili k IS, přičemž přibližně polovina se vrátila do Spojeného království.

Mnoho případných džihádistických útočníků zaujímá „surovější“ přístup k útokům s minimální komunikací, kterou by bylo možné zachytit. Na rozdíl od roku 2005, kdy byly nejběžnějšími formami komunikace e-mail a mobilní telefon, nyní existuje mnoho způsobů, jak komunikaci šifrovat, což úřadům ztěžuje zachycení teroristických plánů.

Jeden odborník Gardnerovi říká, že často nejde „ani tak o hledání jehly v kupce sena, jako spíše o hledání určitého typu jehly v kupce sena složené z jehel“.

Hrozba terorismu ve Spojeném království zůstává „vážná“, je druhá nejvyšší, což znamená, že teroristický útok je „vysoce pravděpodobný“. Varování bylo zvýšeno z „podstatného“ v srpnu 2014 v reakci na konflikty v Iráku a Sýrii. Vzhledem k pokračujícím nepokojům v regionu a nedávnému útoku na Brity v Tunisku se zdá nepravděpodobné, že bude v dohledné době snížena klasifikace.

Tony Blair, který byl v době útoku premiérem, tento týden varoval, že islamistický extremismus nyní dosáhl „okrajů Evropy“. Řekl, že „hrozba nezmizí a časem zesílí“.