Kdo jsou „Asadovi mučitelé“ souzení v Německu?
Dva Syřané jsou obviněni ze zločinů proti lidskosti během občanské války
Obžalovaný Eyad al-Gharib ve čtvrtek u soudu v Koblenzi
THOMAS LOHNES/AFP prostřednictvím Getty Images
Dva Syřané obvinění z práce pro represivní režim Bašára Asada stanuli v Německu před soudem obviněným z válečných zločinů.
Anwar Raslan a Eyad al-Gharib dezertovali v roce 2012 a požádali o politický azyl v Německu, což je proces obvykle vyhrazený pro oběti útlaku spíše než pro ty, kteří jej způsobují.
Nicméně, The New York Times uvádí, že Německo učinilo vzácný krok a postavilo muže před soud, v případu, který je podle aktivistů prvním, omezeným krokem ke spravedlnosti.
Co údajně udělali?
Oba muži byli členy notoricky známé zákeřné syrské zpravodajské služby, která zatýkala, mučila a zabíjela demonstranty a představitele opozice, říká. Opatrovník .
Raslan, 57, je obviněn ze zločinů proti lidskosti, 58 vražd, znásilnění a přitěžujících sexuálních útoků při práci v pobočce 251, syrské zpravodajské jednotce s vlastní věznicí v Damašku.
Jako bývalý plukovník generálního ředitelství zpravodajské služby v Sýrii údajně dohlížel na mučení nejméně 4 000 lidí v nechvalně známém zadržovacím středisku al-Khatib v Damašku mezi dubnem 2011 a zářím 2012.
Dokumenty poskytnuté soudu zahrnují důkazy, které tvrdí, že Raslan vedl, zatímco vězni byli věšeni na zápěstí, byli zabíjeni elektrickým proudem, biti do bezvědomí a podrobeni metodě tzv. dulab , nebo kolo, kde byly oběti vtlačeny do pneumatiky vozidla a poté zvednuty a zbity.
Tyto brutální činy psychického a fyzického týrání byly určeny k získání přiznání a informací o opozici, Časy zprávy.
Předpokládá se, že Raslan dezertoval z Asadova režimu v roce 2012 poté, co síly syrského prezidenta provedly masakr v jeho rodném městě. V roce 2014 požádal o azyl v Německu, nezměnil si jméno ani neskrýval svou identitu, a byl identifikován dalšími uprchlíky, včetně příznivců opozice a významného obhájce lidských práv.
Německé úřady na sebe upozornily v únoru 2015, když vstoupil na berlínskou policejní stanici, aby požádal o ochranu před syrskými a ruskými zpravodajskými důstojníky, o nichž řekl, že ho sledovali.
Zdá se, že si myslí, že na tom nic není, řekl listu Suddeutsche Zeitung Christian Ritscher, vyšetřovatel německého generálního prokurátora v Karlsruhe.
Eyad al-Gharib, 42, byl nižší úředník a je obviněn z 30 případů napomáhání mučení a vraždě.
Když byl v roce 2018 vyslýchán německými úředníky kvůli jeho žádosti o azyl, Gharib připustil, že shromáždil demonstranty a převezl je do pobočky 251. Tvrdil, že dezertoval v roce 2012 poté, co tři jeho kolegové zemřeli v bojích kolem Damašku, a protože byl požádán, aby zabíjet civilisty.
Jeho znalost syrských zpravodajských procesů vedla k tomu, že byl vzat k dalšímu výslechu, nejprve jako svědek, než byl překvalifikován na podezřelého.
Reklasifikace následovala po Gharibovi, který odhalil extrémně podrobné znalosti o metodách mučení, včetně použití kotlíků k popálení zad obětí a lámání nohou zadržených železnými tyčemi, aby se zabránilo jejich účasti na budoucích demonstracích, říká Guardian.
Co se stane příště?
Raslan a Gharib se ve čtvrtek objevili u krajského soudu v Koblenz v západním Německu, kde čelili prvnímu procesu za válečné zločiny související se státním mučením v Sýrii od začátku konfliktu před devíti lety.
V roce 2002 Německo zavedlo právní princip univerzální jurisdikce pro zločiny proti lidskosti, což znamená, že závažné zločiny, které se staly kdekoli na světě, mohou být souzeny v Německu.
Německá federální jednotka pro válečné zločiny obdržela více než 2800 tipů na zločiny údajně spáchané za režimu Bašára Asada od velkého počtu syrských uprchlíků, kteří do země dorazili v letech 2015 až 2017.
Proces je milníkem, říká Times, protože Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu nemůže jednat, protože Sýrie není signatářem, a Čína a Rusko vetovaly pokusy OSN umožnit Mezinárodnímu trestnímu soudu nebo zvláštnímu tribunálu pokračovat.
Wolfgang Kaleck, zakladatel Evropského centra pro ústavní a lidská práva, berlínské právní skupiny podporující žalobce, uvedl, že proces byl zásadní pro ty, kteří přežili trauma z rukou syrského režimu.
Tento proces je první příležitostí, kdy nejen veřejně, ale i před soudem mluví o tom, co se jim stalo a co se stále děje v Sýrii. Soud je ale důležitý také pro příbuzné těch, kteří zemřeli ve vazbě nebo byli ‚zmizení‘, a pro všechny, kteří jsou stále ve vězení, řekl Kaleck.
Berlínská skupina podporuje 16 syrských žen a mužů v Koblenzově procesu, z nichž někteří jsou žalobci a někteří jsou svědky. Jedním z nich je Nouran al-Ghamian, student politiky, který byl zatčen při demonstraci a převezen do věznice al-Khatib v Damašku v roce 2011.
Na chodbách ležela těla pokrytá ranami z mučení, která krvácela. Každý den byly odváženy mrtvoly, lidé, kteří zemřeli mučením nebo se udusili v přeplněných celách. To nebylo vězení. Je to rakev, ve které jsou lidé mučeni a umírají každý den, řekla německé veřejnoprávní televizi ARD.
Michael Bocker, Raslanův právník, řekl, že v následujících dnech předloží písemné prohlášení, i když ve čtvrtek u soudu mlčel. Gharibův právník se pokusil zpochybnit, zda by v procesu měly být slyšeny dřívější výpovědi jeho klienta před německou policií, ve kterých přiznal svou vinu.
Sídlí v Británii Syrská observatoř pro lidská práva tvrdí, že nejméně 60 000 lidí bylo zabito mučením nebo otřesnými podmínkami ve věznicích Asadova režimu, podle Times.
Human Rights Watch ve svém prohlášení uvedla: Případ v Koblenz by měl sloužit jako ostré varování pro ty, kteří se v současné době dopouštějí zneužívání v Sýrii, že nikdo není mimo dosah spravedlnosti.
