Max Clifford: Pád ultimátního sleazeballu Grub Street
Více než příběh o pokrytectví jednoho muže: je to další rána dýkou do britské bulvární kultury
2014 Getty Images
POKUD si většina Britů pamatuje, byl publicista Max Clifford – nyní odsouzen za osm případů neslušného napadení – součástí národního nábytku. Celebrity, které potřebují renovaci image, se k němu obrátily stejně jistě jako chudí boháči spěchají do Harley Street.
Během několika hodin po vypuknutí mediální bouře bude Clifford – neposkvrněný oblek, žádný stříbrný vlas, medové tóny – vedle jeho klienta. Příští neděli se v jednom z červených novin objevilo velké, soucitné šíření o klientovi. Loutkoherec opět zatáhl za ty správné nitky.
Na Cliffordovi, králi příběhu ‚polib a vyprávěj‘, který včera stál před soudem a řekl světu, že mu jeho právníci doporučili, aby nic neříkal o své hanbě a pádu, bylo nevyhnutelně cosi hluboce ironického. Byl to případ, kdy se nemocný lékař obrátil pro svůj lék jinam. V pátek se dočká spravedlnosti, až soudce vynese rozsudek. Clifford byl varován, že nyní může vidět svět ze špatné strany vězeňských mříží: pohled známý mnoha lidem, které zastupoval.
A navzdory jeho několika kumpánům na vysokých místech – z nichž mnozí se v hodině Cliffordovy hanby spěchají distancovat – bude bývalý přítel hvězd strašně osamělý muž. Již nyní se uvádí, že Simon Cowell ustoupil od svého zvyku: mnoho dalších jemu podobných bude následovat. Osm dní jednání poroty odčinila práci desetiletí budování image. Clifford, jak už víme, byl takový hnusák jako kdokoli jiný, koho představoval. Kdo žije mečem, mečem umírá.
Jeho pád je víc než příběh o pokrytectví jednoho muže – pomocí svého významného postavení ke spáchání řady neslušných útoků (Když na něj pomyslím, otřásám se a je mi z něj špatně, řekla jedna z jeho obětí).
Po odhalení hackerů je to další rána dýkou pro britskou populární novinovou kulturu. Kolik šéfů novin, kteří povečeřeli u Cliffordova stolu, si nad ním teď bude mýt ruce? Vím, že nejsi starý, dnes bude na rtech mnoha redaktorů.
Seznam Cliffordových klientů a obětí je příběhem všech našich nedělí za poslední roky: Freddie Starr, který toho křečka nikdy ‚nejedl‘; Ministr konzervativní vlády David Mellor se mimomanželsky miluje s Antonií de Sanchou oblečenou ve fotbalovém dresu Chelsea (Clifford ten příběh vymyslel); zastupoval Mohameda Fayeda, tehdejšího majitele obchodního domu Harrods; Derek Hatton, levicový liverpoolský politik; Rebecca Loos, která tvrdila, že měla poměr s fotbalistou Davidem Beckhamem. Katalog hanby a chichotání pokračuje.
Během let bylo Cliffordovi odhaleno, že si vymýšlel příběhy, lhal, přetahoval oči důvěřivým hackerům z Grub Street, ale až do jeho zatčení v roce 2012 se toho muže nic skutečně nedotklo. Mnohým se možná nelíbilo, co viděli, ale lidé, na kterých Cliffordovi záleželo – redaktoři a celebrity v nouzi – si zachovali svou víru až do jeho dramatického pádu. Clifford nyní může čelit masivním nárokům na náhradu škody od svých prokázaných obětí; jeho multimilionářský životní styl je v ohrožení stejně jako jeho svoboda.
Co z tohoto smutného případu vzešlo, pokud něco, co jsme ještě nevěděli? Že věk nezranitelnosti pro vysoce postavené muže (zesnulý Jimmy Savile, různí jiní v showbyznysu, zesnulý Cyril Smith, bývalý poslanec Rochdale, jehož kariéra zneužívání zranitelných chlapců je nyní pod drobnohledem) je skutečně u konce. A nikdo z toho nebude šťastnější než orgány činné v trestním řízení, které viděly, jak se řada nedávných hodně medializovaných případů rozpadá v drsném světle dne soudní síně.
Napraví rudí topy své cesty? Budou opatrnější – kdo snídá s ďáblem, musí používat dlouhou lžíci –, ale špinavá strava na vysokých místech, kterou Clifford krmil své bulvární kamarády, zůstane běžným rituálem. Kdo bude mít v plnosti času odvahu publikovat Cliffordův politováníhodný a ohavný příběh? Někdo, vsadím se.
