Proč dostávají polští muži v Londýně vojenské povolávací listiny?
Polsko se cítí zranitelné vůči Putinově agresi: a nezapomínejme, že bychom byli povinni pomoci – stejně jako v roce 1939
2014 AFP
Až příště vezmete podnos s čajem a pudinkovými krémy milé partě polských stavitelů, kteří renovují váš návěs, mohou se vám zdát trochu roztržití a nervózní. Zeptejte se jich proč, a oni vám odpoví, že někteří z nich dostali v posledních týdnech povolávací listiny jako armádní záložníci.
To se stalo mému příteli v Londýně na konci minulého týdne. Nejméně 7 000 záložníků bylo povoláno do barev na okamžitá cvičení trvající 10 až 30 dnů.
Polské úřady jim řekly, že telefonáty jsou rutinní: ale muži říkají, že se jich ještě nikdo neptal, a jsou si dobře vědomi rostoucího poplachu ve Varšavě kvůli agresi prezidenta Putina. Před třemi týdny jejich premiér Donald Tusk zavolal a tisková konference varovat, že svět stojí na pokraji konfliktu, jehož důsledky nelze předvídat... Ne každý v Evropě si je této situace vědom.
Můj vlastní názor je, že Putinovi šlo zpočátku spíše o nápravu konkrétní historické křivdy na Krymu než o zahájení nové studené války. Pravděpodobně tomu tak stále je, navzdory skutečnosti, že císař EU/NATO skutečně nemá vůbec žádné oblečení.
Ale v nejhorším případě skutečně revanšistického Ruska má Polsko zcela jistě hranice z pekla. Počínaje shora přiléhá ke Kaliningradu (ruská exkláva na Baltu vytesaná na konci války z východního Pruska), Litvě, Bělorusku a Ukrajině.
Žádná z těchto hranic nespoléhá na žádné přírodní překážky, jako jsou řeky nebo pohoří – jsou to jen čáry na mapě, kterou nakreslil Stalin v plné síle vítězství. Není divu, že se Poláci cítí zranitelní.
A my bychom si měli dělat starosti. Polsko je členem NATO i EU. Jsme vázáni slavnostní smlouvou bránit ji v případě útoku. Porušení územní celistvosti Polska bylo koneckonců důvodem, proč jsme v roce 1939 neochotně šli do války.
Díky úžasnému filmu z roku 2012 Králova řeč dobře víme o historickém a osobním dramatu, které stálo za rozhlasovým projevem krále Jiřího VI. k jeho lidu 3. září 1939 po vyhlášení války Německu. Králova řeč byla formulována obecně – apel na mezinárodní právo a Všemohoucího.
Ale dříve toho dne premiér Neville Chamberlain vysílal národu z Downing Street číslo 10 konkrétnějšími slovy, které bychom si dnes měli zapamatovat: Dnes ráno britský velvyslanec v Berlíně předal německé vládě závěrečnou nótu, v níž uvedl, že pokud slyšeli od nich do 11 hodin, že jsou připraveni okamžitě stáhnout svá vojska z Polska, bude mezi námi válečný stav.
Pokud můžete, poslechněte si záznam. Chamberlainova pauza v tomto bodě je srdcervoucí. Pokračoval, jeho hlas byl o něco nižší, nyní vám musím říci, že žádný takový závazek nebyl přijat, a že proto je tato země ve válce s Německem.
To, že bychom dnes měli bránit Polsko, se mi zdá rozumné. Stále jsem v záloze – do svých 55. narozenin v prosinci. Pokud by ruské tankové kolony zaútočily na Varšavu, byl bych připraven udělat svou část – nejlépe obsadit stůl na ministerstvu obrany, v žargonu letět s mahagonovým bombardérem, ale v případě potřeby dále vpřed. (Doufám, že ne v zimě, i když naštěstí ta hedvábná podšívka, která mě před generací zahřála v Rýnské armádě a Jižním Armaghu, je někde na půdě.)
Jsme jako země stále v pozici, kdy můžeme pomoci bránit Polsko, bude-li to nutné. Spojené království má tanky, obrněnou pěchotu a dělostřelectvo umístěné v Německu, i když mají být během několika příštích let repatriovány. Generál lord Dannatt dnes navrhl, že bychom nejen měli v dohledné budoucnosti ponechat naše posádky na severoněmecké nížině, ale měli bychom je i posílit. Nedovedu si představit lepší způsob, jak varovat prezidenta Putina před dalším avanturismem. Možná by David Cameron mohl zvážit i zrušení některých svých obranných škrtů.
Polsko je jedna věc, ale ve stínu Ruska jsou další státy, které jsou členy NATO i EU. Bojovali bychom za zranitelné pobaltské státy, kdyby jim prezident Putin zatočil?
Leží geograficky od severu k jihu v abecedním pořadí: Estonsko, Lotyšsko a Litva. Všechny mají významné a často neklidné ruské menšiny. Populace Estonska a Lotyšska jsou téměř čtvrtiny etnických Rusů. Podíl ve východních částech Estonska je mnohem vyšší. Hlavní město Lotyšska, Riga, je téměř z poloviny ruské. Litva je jen z pěti procent ruská a v důsledku toho vůči nim agresivnější – před pár dny vláda vytáhla zástrčku proruské televizní stanice.
V případě Estonska cítím plukovní, potažmo osobní spojení. Rota Estonců statečně bojovala s velšskými gardami v Afghánistánu v roce 2009. Tři estonští vojáci byli zabiti v akci, stejně jako řada velšských gardistů, včetně podplukovníka Ruperta Thorneloe, nejvyššího důstojníka, který zemřel od plukovníka „H“ v roce Falklandy.
Velšané cítí silnou náklonnost k Estoncům – malému a hrdému národu jako oni, který má za sebou těžkou historii a má ostrý smysl pro čest. Britský systém se rozhodl nedat Thorneloe medaili, přestože mnoho dalších důstojníků, jejichž životy nebyly nikdy v ohrožení, zvedly gongy. Estonci, požehnej jim, mu posmrtně udělili své vyznamenání za význačnou službu.
Ale obávám se, že budou muset řešit svou budoucnost s větším ruským vlivem a tlakem na své země, než předpokládali. Jak NATO, tak EU daly sliby, které nemohou dodržet. S našimi prázdnými zárukami jsme je vedli po zahradní cestě.
