Don Juan v Soho: Patrick Marber o oživení West Endu
Spisovatel, režisér a spolutvůrce Alana Partridge hovoří o Davidu Tennantovi, Tomu Stoppardovi a vývoji komedie před jeho přesunem na západ
Patrick Marber, veterán britského divadla, filmu a televize, díla zahrnují Dealer's Choice (vítěz z roku 1995 Evening Standard Award za nejlepší komedii) a filmy Notes on a Scandal (nominace na Oscara) a Closer. Jako součást týmu On the Hour a The Day Today na počátku 90. let Marber spoluvytvořil Alana Partridge se Stevem Cooganem. Zde vysvětluje, jak došlo k přestěhování Dona Juana v Soho do West Endu.
Když počátkem roku 2007 divadlo Donmar ukončilo provozování Dona Juana v Soho, hovořilo se o jeho přesunu do West Endu. Rhys Ifans byl skvělý v titulní roli a hra měla úspěch, ale bohužel nebylo k dispozici divadlo. Připadalo mi to jako promarněná příležitost a její oživení ve West Endu bylo vždy vzadu v mé mysli.
Moje žena, herečka Debra Gillett, hrála v roce 1995 v inscenaci Národního divadla Co viděl Butler s Davidem Tennantem a od té doby je rodinným přítelem. Debra a David si koncem minulého roku povídali na večírku – byl jsem doma s dětmi – a on jí řekl, že chce hrát divadlo v roce 2017. Viděl Dona Juana v Soho na Donmaru a nápad ho zaujal. oživení West Endu; Poslal jsem mu scénář a on nastoupil.
David byl vždy na prvním místě mého seznamu lidí, kteří tuto roli uměli skvěle zvládnout, ale načasování nebylo nikdy správné. Má neuvěřitelný rozsah, bravuru a energii. Je to velmi fyzický výkon; David je docela zvířecí. Má také šarm a obrovskou líbivost, což je podstatné. Don Juan je monstrum, ale doufejme, že ho postupně začnete obdivovat. Nesouhlasíte s ním, ale nakonec se možná přistihnete, že si myslíte: ‚Bože, on je životní síla‘. Svým způsobem musí diváky svést stejně, jako svádí lidi ve hře.
Jelikož jsem to napsal teprve před deseti lety, hru jsem ani tak neaktualizoval, spíš jsem si s ní pohrával. Upravil jsem možná deset procent z toho a doufám, že to bude pořádná, cenově výhodná show pro West End, s hudbou a tancem. Jako u všech mých prací je to trochu vtipné, ale také smutné. Vždy jsem si o sobě myslel, že jsem spisovatel komedie, od té doby, co jsem na začátku 90. let spolupracoval se Stevem Cooganem, Chrisem Morrisem a spol. Komedie se od té doby stala širší kategorií, ale nedovedu si představit, že bych něco napsal, aniž by v tom nebyl žádný smích. Čechov své hry nazýval komediemi a rozhodně nerad vidím inscenace, ve kterých režisér razí všechny vtipy.
Měl jsem to štěstí, že jsem režíroval hry Harolda Pintera [Správce v roce 2000] a Toma Stopparda [aktuální inscenace Travestií v divadle Apollo]. Tom měl trochu obavy z toho, co dělám s jeho hrou, protože jsem chtěl dát docela radikální produkci. Dostal jsem do toho docela velkou kopu. Obdivoval statečnost, ale obával se, že to bude katastrofa. Teď je šťastný, takže se hazard vyplatil.
Haroldovi bylo sedmdesát, když jsem s ním pracoval, a Tomovi bude v červenci 80 let. Šokovalo mě nejen jejich nadšení a energie, ale také to, že se o své hry v pozdějším věku stále tak vášnivě starali. Měl jsem představu, že ve svých sedmdesáti letech budu na lehátku a na dálku si budu užívat produkci jiných lidí. Uvědomil jsem si, že je to nepravděpodobné a že agónie ze starostí o práci, kterou dělám, nikdy nezmizí.
Don Juan in Soho běží od 17. března do 10. června 2017 ve Wyndham's Theatre; delfontmackintosh.co.uk
Travesties běží v Apollu do 29. dubna; atgtickets.com
