Okamžitý názor: Boris Johnson „zaneprázdněn přehazováním peněz“ na koronavirus
Váš průvodce nejlepšími sloupky a komentářem v pátek 17. července
Boris Johnson hovoří s generálním ředitelem londýnské záchranné služby Garrettem Emmersonem (vpravo) a předsedkyní londýnské záchranné služby Heather Lawrence (vlevo)
Ben Stansall/WPA Pool/Getty Images
Denní shrnutí Týdne vyzdvihuje pět nejlepších názorových příspěvků z britských a mezinárodních médií s výňatky z každého z nich.
1. Jonathan Saxty v The Daily Telegraph
na premiéra, který selhal ve vedení
Se světem na chvostu Covid-19 je Boris Johnson zaneprázdněn přehazováním peněz
Oznámení premiéra [zpět do práce] vypadalo jako cvičení v předávání zodpovědnosti místním radám i šéfům. Zdá se, že je nepravděpodobné, že by zaměstnavatelé měli větší prostor pro uvážení zaměstnanců pracujících z domova, což by ve městech, jako je Londýn – britský ekonomický motor –, které zůstává virtuálním městem duchů, příliš nezměnilo. Vláda také nedávno oznámila řadu opatření, která mají údajně pomoci britské ekonomice zatočit za roh. Přesto tato opatření – a kromě toho zmírňující opatření – nejdou dostatečně daleko, aby zabránily katastrofální úrovni nezaměstnanosti a kolapsu podniků, jakmile režim dovolené skončí. Hrozící mega-recese vytvoří ty správné podmínky pro sociální nepokoje... Kdo ví, jaké konflikty – domácí i mezinárodní – mohou brzy nastat? Toto jsou zralé podmínky pro sektářství a mezietnické konflikty, protože zdroje jsou vzácné a peníze docházejí, zejména v zemích bez finanční palebné síly Spojeného království a USA. Ale ani v posledně jmenovaných zemích nebuďme spokojení. Když lidé nemají co ztratit, často to ztratí!
2. Paul Krugman v The New York Times
na nadcházející krizi nezaměstnanosti
Do další katastrofy zbývá už jen pár dní
Blithe popírání, že Covid-19 představuje hrozbu, ustoupilo bezstarostnému popírání, že rychlé znovuotevření by vedlo k novému nárůstu infekcí; nyní, když je vlna na nás, republikánští guvernéři reagují pomalu a zdráhavě, zatímco Bílý dům nedělá vůbec nic. A nyní další katastrofa – tentokrát spíše ekonomická než epidemiologická – je za několik dní... Zvýšené dávky [v nezaměstnanosti] udělaly dvojí povinnost. Znamenaly, že je mnohem méně bídy, než by se jinak dalo očekávat od krize, která dočasně zrušila 22 milionů pracovních míst; některými opatřeními se chudoba skutečně snížila. Pomohli také udržet ty části ekonomiky, které nebyly uzamčeny. Bez těchto mimořádných dávek by propuštění pracovníci byli nuceni plošně snižovat výdaje. To by vyvolalo celé druhé kolo ztráty pracovních míst a ekonomického poklesu, stejně jako obrovskou vlnu promeškaných plateb za nájem a vystěhování. Zvýšené dávky v nezaměstnanosti tak byly zásadním záchranným lankem pro desítky milionů Američanů. Bohužel, všichni tito příjemci jsou nyní jen pár dní od toho, aby byli hozeni přes palubu.
3. Simon Jenkins v The Guardian
na odhalení chyb invaze
Válka v Iráku konečně dostává pořádnou kontrolu – z televizního programu
Tenkrát v Iráku je nejpalčivější protiválečný dokument, jaký jsem viděl. V pěti dílech v pondělí na BBC2 to nejsou rány, křik a slzy. Opékání není viscerální. Je to intelektuální. Mezi záběry z války v roce 2003 slyšíme jednoduše klidné vyprávění lidí, jejichž životy byly traumatizovány konfliktem, kteří byli svědky žaludeční obscénnosti dvou velkých demokracií využívajících smrt a ničení k prosazování politické agendy svých vůdců. Ukazuje, že morálka projekce moci od středověku nepokročila. Mrtvola je pořád mrtvola. Nyní se alespoň dozvíme od obětí... Tento dokument (a související kniha) přináší celou obludnost irácké války. Falešná svoboda stála život odhadem čtvrt milionu Iráčanů. Destabilizovalo to region a nepochybně přispělo ke kolapsu pořádku v Sýrii. Neudělalo to nic pro zastavení terorismu v Británii nebo jinde, pokud vůbec něco naopak.
4. Molly Roberts v The New York Times
o křehké rovnováze mezi politikou a vědou
Anthony Fauci uzavřel příměří. Trump to ničí.
My, lidé, vkládáme svou důvěru ve Fauciho téměř 40 let, i když samotná důvěra je téměř zastaralá. Konzervativci tak konzervativní jako Rep. Liz Cheney (R-Wyo.) vyskočili na jeho obranu na Twitteru, když byl napaden, a nazvali ho „jedním z nejlepších veřejných zaměstnanců, jaké jsme kdy měli.“ Když senátor Rand Paul (R-Ky .) pokáral ho při slyšení v Kongresu, protistranný zákonodárce se cítil nucen přidat zdráhavou kodu, „jak si vás vážím.“ Zdá se, že věda a stranická politika jsou v naší době neodmyslitelně v konfliktu. Jeden běží na realitě zaměřené na fakta, druhý na bodování. Přesto Fauci více než kterákoli jiná postava zprostředkoval generační mír mezi těmito dvěma světy. Nyní, když pandemie koronaviru rozdělila již tak rozbouřenou zemi mezi ty, kteří věří, že nemoc je všesžírající nebezpečí, a ty, kteří věří, že je nebezpečně přehnaná, je spravedlivé se ptát: Jak se tento muž stal jediným rozhodčím v zemi? důvěřuje – a jak to někdy zvládneme, až bude pryč?
5. Ed Conway, ekonomický redaktor Sky News v The Times
na zjednodušení daní
Udělejme oheň každého daňového baru
Začněme připomenutím tří hlavních důvodů, proč vůbec daně mít. První a nejzřejmější je získat peníze na financování státu – fiskálního cíle. Za druhé, používáme daně jako nástroj pro přerozdělování peněz, většinou od bohatých k chudým. Zatřetí, daně používáme k tomu, abychom lidi odrazovali od toho, aby dělali věci: daně z tabáku, abychom přestali kouřit, daně z cukru v boji proti obezitě, daň z pohonných hmot, abychom zabránili lidem znečišťovat silnice... Ale zatímco se mnozí upírají na složitost daňového systému, skutečný problémem není jen množství různých sazeb, příspěvků a mezer, ale základy. Zdaňujeme nesprávné věci. Zde přichází na scénu progresivní spotřební daň. Základním principem je, že místo zdanění lidí z toho, co vydělají, je zdaňujete z toho, co utrácejí. To není úplně totéž, jako zrušit vše a nahradit to vylepšenou verzí DPH – ve skutečnosti je to o něco jednodušší.
