Další běda pro tým GB, protože Muir a Hitchon přicházejí o medaile
Mo Farah zůstává jediným britským medailistou, protože Laura Muirová právě vynechala napínavé finále na 1500 m
Caster Semenya a Laura Muir závodí ve finále na 1500 m na mistrovství světa v atletice
Alexander Hassenstein/Getty Images pro IAAF
Mizerné mistrovství světa týmu GB pokračovalo i v pondělí večer, když Laura Muir a Sophie Hitchon ztratily medaile.
Hitchonová, která na loňských olympijských hrách v Riu vybojovala bronz v kladivu žen, skončila zklamáním sedmá, více než pět metrů za zlatou medailistkou Anitou Woldarczykovou z Polska. Podle Opatrovník Britka 'vzlykala v útrobách londýnského stadionu', když se vyrovnávala se svým selháním, a později reportérům řekla: ,Po tomhle se budu ještě chvíli bít.'
Výkonný ředitel British Athletics Neil Black naznačil, že součet šesti medailí by byl pro tým GB na těchto šampionátech úctyhodný návrat, ale po čtyřech dnech soutěžení je Mo Farahovo zlato v běhu na 10 000 metrů ojedinělým úspěchem a kromě jeho 5 000 m je těžké vidět, odkud by mohlo přijít víc.
Očekávalo se, že Laura Muirová vyhraje medaili na 1500 m, ale Skotka byla poražena na čtvrtém místě v napínavém závodě, který vyhrála Keňanka Faith Kipyegonová v čase 4 min 02,59 s. Stříbro získala Američanka Jenny Simpsonová, 30letá závodnice, která na domácí rovince překonala Muira, stejně jako Caster Semenyaová z Jihoafrické republiky, která právě předběhla britskou atletku pro bronz.
Pouhých 0,07 sekundy dělilo Muira od medaile, což byl další krutý výsledek pro 24letého hráče, který na loňských olympijských hrách skončil pátý. 'Dal jsem do toho všechno, co jsem mohl, ale posledních 50 metrů jsem se jen přivázal a proletěli kolem mě,' řekl Muir. „Věděl jsem, že je to blízko. Stalo se to tak pozdě v závodě, že jsem nemohl reagovat.“
Na otázku, zda si z porážky může vzít nějaká pozitiva, odpověděla: „Pokaždé dělám obrovské kroky. Myslím, že toho můžu udělat mnohem víc.“
Muirová se odmítla nechat zatáhnout do probíhající debaty o Semenyaové, olympijské vítězce na 800 metrů, která trpí hyperandrogenismem, což znamená, že má třikrát vyšší hladinu testosteronu než průměrná žena.
The Guardian říká, že IAAF, světový řídící orgán atletiky, „dává dohromady případ, aby přesvědčila arbitrážní soud pro sport, že stav Semenyaové jí dává nespravedlivou výhodu nad jejími soupeřkami“. Pokud bude úspěšná, IAAF by mohla donutit Semenyaovou, aby podstoupila hormonální substituční terapii, nebo jí zakázat účast v budoucích soutěžích. Na otázku o postoji IAAF v návaznosti na její bronzovou medaili Semenyaová odpověděla: „Opravdu nemám čas na nesmysly. Nepřemýšlím o něčem, co se může stát za osm měsíců. Nezaměřuji se na IAAF. Není to moje věc. Moje práce je tvrdě trénovat a sledovat, s čím přijdu v soutěži.“
Muirová uzavřela toto téma podrážděným: „Nemám k tomu co říct“, rozumně se zdržela ozvěny komentářů své kolegyně skotské běžkyně na střední tratě Lynsey Sharpové, která si loni stěžovala Daily Telegraph že bylo ‚obtížné‘ soutěžit s intersexuálními sportovci.
Muirovou za cílovou páskou následovala Laura Weightmanová, která doběhla šestá v čase 4:04,11. Slušný čas a podle názoru Daily Telegraph „Zástupci týmu GB mohou jít domů se vztyčenou hlavou“. Držet hlavu vztyčenou bohužel nemůže nahradit držení medaile.
