Glass act: Špičková práce Jeremyho Maxwella Wintreberta

Umělec vysvětluje svůj turbulentní vztah ke svému médiu, které má sílu, která je stejně zrádná jako transcendentální.

Váza Dark Matter

Jeremy Josselin

Mám zřetelnou vzpomínku na malování prstem s mámou, když mi bylo pět – bylo to poprvé, co jsem něco vytvořil. Stále cítím barvu a cítím ji na prstech. Jak jsem vyrůstal – narodil jsem se v Paříži, ale vyrůstal jsem v západní Africe – začal jsem být posedlý materiály a vyjadřováním.

Pokračoval jsem v používání barev až do svých 18 let, ale také jsem pracoval se dřevem, keramikou, zápalkami... se vším, co mi přišlo pod ruku. Vystudoval jsem střední školu a musel jsem ten materiál najít, a když jsem viděl sklo, bylo to znát. Bylo to horké, kapalo a žhnulo: bylo v tom kouzlo.

Zamiloval jsem se, ale byl jsem také ve fázi svého života, kdy jsem chtěl jen jezdit na motorce a pracovat v přístavu. Pak, v 21, jsem při havárii prošel čelním sklem auta a po nárazu do toho skla jsem litoval jen toho, že jsem ten magický okamžik s jeho roztavenou podobou pořádně nepronásledoval.

Šest měsíců jsem byl posedlý knihami o tomto řemesle a pak jsem odjel do jižní Kalifornie, našel jsem foukače skla a začal pracovat. Chtěl jsem se vyjádřit, ale nemohl jsem na to jít – musíte mít pokoru, protože je to tak složitá, abstraktní věda. Začal jsem pracovat ve výrobních dílnách a pro mistry foukače skla, pomalu jsem získával dovednosti – rád jsem sledoval různé způsoby, jakými každý pracoval.

První práce se sklem může být traumatizující. Když otevřete dvířka trouby, je tak horko, vaše tělo chce přejít do obranného režimu a vy se musíte násilím prokousat a vyvolat všechen svůj adrenalin. Některým sklářům to zůstane celý život: pokaždé, když pracují, jsou úplně na hraně.

Různé kultury mé výchovy ovlivnily mou práci každá svým vlastním způsobem. Kdybych v tom chtěl být vulgární, řekl bych, že velikost mé práce je americká stránka věci – neustále se snažím dělat věci větší. Francouzská kultura na druhou stranu ovlivňuje moji estetiku – inspiruji se barokem. A pak moje odvážné míchání barev pochází z Afriky – když jsem vyrůstal, vždy mě zajímal kontrast mezi tmavou pletí a světlým oblečením.

Foukání skla má svůj transcendentální rituál. Noříte se do tohoto materiálu a svými pohyby a gravitací se objevují záhadné předměty, jako byste je vytahovali z ohně. Když pracuji, jdu s proudem, a pokud se něco neděje, jak jsem doufal, že se to stane, jdu s ním. Pro mě je sklo nejkrásnější, když je v peci, opravdu horké, a musím být tak tekutý, jak je, abych z něj dostal to nejlepší. Práce této organické povahy činí spolupráci s materiálem životně důležitou – pokud se pokazí, tak to prostě jde. Naučil jsem se být trpělivý. Mojí největší inspirací je vždy poslední kus, který jsem vyrobil – ve skutečnosti každý vždy vedl k dalšímu. Dokážu všechno vysledovat až k těm prvním prstovým malbám.

JEREMY MAXWELL WINTREBERT se narodil v Paříži a vyrůstal v Pobřeží slonoviny, Gabonu a Kamerunu. Vystavoval na Design Miami a London Design Festival a byl pověřen vytvořením instalace „Human Nature“ pro V&A; jeremyglass.com